Nová institucionální ekonomie

na současných platných institucích.
Kl. role vlastnických práv a jejich

vymáhání
North: „Neschopnost společnosti vyvinout efektivní, s nízkými náklady fungující mechanismy k prosazení smluv, je nejdůležitější příčinou jak historické stagnace, tak nynějšího nedostatečného rozvoje třetího světa.“
Moderní přístup v ekonomii – od 80. let 20. století (Coase, Olson, Hayek, North)
Zkoumá omezení lidského chování – formální a neformální instituce (zákony, příkazy, rozkazy, zákazy; normy, společenské normy, zvyky, tradice, společenské konvence, obyčeje)
prosaditelnost formálních pravidel koneckonců závisí na jejich souladu (kompatibilitě) s nynějšími platnými neformálními pravidly

suplují přednosti velkých ekonomik /velké trhy, makroekonomická stabilita, bezbariérový přístup)
Přebírají

kompetence národních států – obchodní, hospodářská soutěž, měnová politika, tvorba standardů a norem)
Nadnárodní instituce – Světová banka, MMF
Význam nadnárodních společností (General Electric, Microsoft, Exxon Mobil, Citigroup atd.) – roste jejich vliv – velké materiální zdroje, špičkový výzkum, globální dělba práce, rozsáhlá vnitropodniková kooperace (daňová optimalizace, překonávání celních bariér)
Mezinárodní finanční trhy – plovoucí kurzy, vliv burzy, akcií, rychlost kapitálu
Zájmové skupiny – průmyslové, zemědělské, mafie atd.

stát?
Omezení vlivu lokálních elit/politiků
Přenesení pravomocí na nadstátní úroveň
Tzv. neoliberální institucionalismus

– stát podporuje svobodný trh, dodává demokratickou legitimitu nadnárodním procesům (EU)
Tzv. nový mediavelismus – neschopnost státu být suverénní autoritou v globálním světě – důsledek technologického rozvoje, globální liberalizace, síly finančních trhů, význam mezinárodních organizací, globální občanská společnost
Tzv.transgovernmentalismus – státy budou zajišťovat jen určitou oblast dnešních pravomocí – např. obrana, vymahatelnost evropských standardů, zbytek nadnárodní organizace