zákoník stanovil domněnku, že ten, kdo určitým způsobem v soukromoprávním styku
jedná, činí tak poctivě a v dobré víře (bona fide).
Tato domněnka platí, pokud se neprokáže opak, tj. že osoba poctivě a v dobré víře nejednala. Poctivě a v dobré víře jednající osoba je při svém jednání chráněna i navzdory tomu, že zasáhla do majetkové sféry jiné osoby soukromého práva.
Kdo jednal ve zlé víře (mala fide) nemůže být chráněn.
H) Kdo vykonává své soukromé subjektivní právo, ten nikomu neškodí, včetně zákazu zjevného zneužití práva.
S touto zásadou souvisí zásada, že nikdo nemůže mít užitek ze zjevného z neužití práva, z protiprávního činu, nebo z toho, že nejednal v dobré víře.
I) Ochrana slabší strany
- zde se projevuje silný vliv práva EU.
J) Ochrana subjektivních soukromých práv nabytých v minulosti
© 2014 JUDr. Jitka Mráčková, CSc.